Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

 

Výročí 100 let školy v obci Sedlec

 

 

Na úvod

 

Budova školy v Sedleci slaví v roce 2010 sté výročí existence. Pro každou obec (zejména v dřívějších dobách) byla škola velmi důležitá, neboť byla významným činitelem v kulturním životě obcí. Učitelé přinášeli nové vědomosti, pořádali s dětmi divadla, besídky, často působili i jako kronikáři. V budově naší školy byla téměř po celou dobu umístěna knihovna.

Miroslav Dvořák vypsal z dostupných kronik a historických dokumentů celou historii školství v naší obci.

 

 

Historie výchovy a vzdělávání

 

 S výchovou a později se vzděláváním se jako s cílevědomou pomocí a záměrným rozvojem osobnosti setkáváme od nepaměti. S vývojem společnosti se měnily její cíle, její obsah i její formy a metody, a to v závislosti na ekonomických, sociálně politických i kulturních podmínkách, ve kterých se uskutečňovala. Výchovu v prvobytné společnosti charakterizuje skupinový způsob života, společná práce a dělba práce. „Muži byli připravováni pro lov, boj a na stavební práce. Ženy pak především k základním domácím činnostem. S rozpadem prvobytné společnosti souvisí počátky sociální diferenciace výchovy. Vědomosti a tělesná zdatnost se stávají základními nástroji nadvlády a dominují v přípravě mládeže z řad vládnoucích vrstev. Pro obyvatelstvo se výchova a také vzdělávání na dlouhou dobu omezuje na přípravu pracovní a morální ukázněnosti. Tato sociální rozdělení se výrazně projevila při výchově v zemích starého Východu. Prohlubuje se lidské poznání, rozvíjí se hospodářství a obchod. Začínají vznikat první státní útvary. Pokrok si vynutil vznik písma (ve 4. tisíciletí př. n. l.), klínového v zemích Přední Asie a hyeroglifického v Egyptě. Spolu s ním se začínají rozvíjet i některé vědní obory jako astronomie, aritmetika, geometrie a medicína. Znalost písma i poznatků vědních oborů si rovněž musela vyžádat propracování systémů výuky, aby do tajů nových objevů mohli být zasvěceni alespoň vybraní jedinci „V Egyptě, v Mezopotámii a v Persii se od počátku 4. tisíciletí př. Kr. vytvářejí mohutné otrokářské despocie v čele s absolutistickým panovníkem, s organizovaným vojskem, kněžstvem a úřednictvem. V Těchto zemích se poprvé setkáváme se školami, které vznikaly v chrámech a na panovnických dvorech. Tyto školy učily vybranou mládež z nejlepších sociálních vrstev písmu, základům vědění, medicíně, stavebnictví a vojenství.“

 

Vyspělejší výchovné systémy se rozvinuly v antickém Řecku a v jejich rozvíjení pokračovala i říše římská. Antický svět dal vznik počátkům pedagogické teorie. Rozšiřující se křesťanské náboženství nebylo slučitelné s antickou vzdělaností, neboť pohanská kultura byla prohlašována za nebezpečnou křesťanské morálce. Dochází k jejímu úpadku. Začínají vznikat výlučně církevní školy. Klášterní školy při klášterech, katedrální školy pro přípravu budoucích kněží a později školy farní, v nichž měli kněží vyučovat všechnu křesťanskou mládež.

Na vzdělanost ve středověku obecně nebyl kladen přílišný důraz. Především v raném středověku byla snaha získat jinou než čistě praktickou, například řemeslnou či válečnickou dovednost značně okrajovým jevem. Vzdělání se realizovalo nejprve prostřednictvím klášterů, později v městském prostředí také prostřednictvím neklášterních škol včetně prvních univerzit. Vedle univerzit byla šiřitelem vzdělání téměř výhradně církev. Poddaným nebylo umožněno vzdělání na školách, ale pouze výchova v rodinách. Výrazný vliv na zpřístupnění vzdělání širším vrstvám měla, kromě rozmáhajícího se hospodářství, reformace a husitství, Nárůst vzdělanosti byl jednou z příčin vedoucí k postupné přeměně středověké společnosti ve společnost novověkou. Veliký vliv na rozvoj školství měl vynález knihtisku. Knihy se staly dostupnější pro širší vrstvy obyvatelstva. Výrazný vliv na školství v tomto období v Čechách měla nekatolická církev Jednota bratrská (Unitas fratrum) založená roku 1457 v Kunvaldu. Čeští bratři vycházeli z vychovatelských tradic husitů. Zpočátku se výchova omezovala na prostředí rodiny. Za důležitější, pro správného křesťana, byl považován náboženský život než vzdělání a věda.

Středověká vzdělanost formálně navazuje na vzdělanost antickou. Vlivem výrazné sociální a kulturní regrese po rozpadu římské říše však není navázání na antickou vzdělanost plné a kontinuální. Až do 11. století se antická vzdělanost téměř výhradně soustředila do prostředí klášterů. Se zakládáním a rozvojem měst docházelo ke vzniku škol, které nebyly vázány přímo na klášterní instituce. Většina středověké společnosti byla negramotná a to včetně jejich nejvyšších světských představitelů. Vzdělanost nebyla u osob světského stavu pociťována jako nutnost. Ideálem byl válečník, rytíř schopný vládnout zbraněmi. Nárůst vzdělanosti, podnícený již samotným vznikem měst a bezprostředně způsobený rozvojem školství a vznikem univerzit, znamenal faktický konec středověké společnosti. Logickým projevem nárůstu gramotnosti bylo na jedné straně snaha po reformě církve, způsobená faktickou možností četby bible, tj. poznáním zásadních rozporů mezi biblickými požadavky a žitou realitou středověké společnosti a církve. Na druhé straně vedl růst vzdělanosti také k růstu obecného poznání, které naopak vyústilo v renesanci a humanismus. Tyto, zdánlivě zcela protichůdné tendence však ve své době jako protichůdné nebyly vždy pociťovány.

 Reformace školství v českých zemích se datuje již od počátku 15. století, kdy došlo k celospolečenským událostem díky působení mistra Jana Husa. Po smrti krále Ludvíka Jagellonského byl roku 1526 zvolen českým králem Ferdinand I. Habsburský, který slíbil zachovávat náboženské svobody. Roku 1555 byla v říši přijata zásada "čí je vláda, toho je i náboženství." Tyto zásady platily i na úrovni šlechtických panství, kde fary a kostely byly obsazovány kněžími té náboženské orientace, kterou vyznával majitel panství. Poddaní pak museli prakticky přijmout víru svého pána. Vzdělanost na každém panství z tohoto důvodu byla různá. Rozpory mezi církvemi vyústily v nepokoje a vyvrcholily stavovským povstáním proti králi Ferdinandovi II., bitvou na Bílé hoře a počátkem Třicetileté války.

V předbělohorské době patřily země Koruny české v úrovni vzdělání a škol k předním státům Evropy. Po bitvě na Bílé hoře a během Třicetileté války, kdy katolická církev převzala veškerou vládu nad školstvím i kulturou, došlo k hlubokému úpadku. Výrazný obrat nastal až za vlády Marie Terezie. Za této panovnice prošlo Rakousko rozsáhlými reformami, jejichž součástí byly i reformy školství. Církevní školy byly postátněny. O školství počal pečovat stát sám a vykonával nad ním dozor, neboť Marie Terezie považovala školu za důležité "politikum".

V roce 1774 byla provedena základní úprava rakouského elementárního školství. Pro mládež obojího pohlaví mezi šestým a dvanáctým rokem byla zavedena povinná školní docházka do triviálních škol. V těchto školách se učilo triviu a náboženství. Na venkově se přidávala nauka o hospodářství, ve městech základy průmyslové výroby. Školy byly jednotřídní nebo dvoutřídní. Kromě škol triviálních, ve kterých se vyučovalo česky, byly zřizovány v krajských městech školy hlavní a v zemských městech školy normální

Požadavek všeobecné šestileté docházky, stanovený za Marie Terezie, zůstal ještě dlouho neuskutečněný. Za vlády Josefa II. chodilo v Čechách do školy pouze 59% z dětí školou povinných. Teprve po dalších reorganizacích škol obecných byla roku 1869 nařízena osmiletá školní docházka pro všechnu mládež

Po prohrané válce s Pruskem si Rakousko uvědomilo, že je třeba upravit vzdělání. Byly ihned pořízeny nejen nové zbraně, mapy, ale reorganizováno i veškeré školství. Válka s Pruskem uzavřela staré školy farní (jen pro čtení, psaní, počítání - šestileté) a zákonem říšským zřízeny byly školy nové - osmileté, pravé školy obecní a vzdělávací.


 

Školství v naší obci

Z kronik víme, že v roce 1624 byli vypovězeni ze země všichni nekatoličtí knězi a na jejich místa do far a do škol dosazeni katoličtí duchovní. Mezi těmito vypovězenými knězi byl i bratr Lukáš z Hartvíkovic, který poskytoval vzdělání i obyvatelům naší obce. Před r. 1774 jistě chodily naše děti do kostelních škol v okolí, samozřejmě ti bohatší. Po úpravě elementárního školství v roce 1774 začaly děti z naší obce docházet spolu s dětmi z Popůvek do školy v Hartvíkovicích. Tato škola byla založena roku 1788. Z dopisu od c.k. podkrajského úřadu v Krumlově se dovídáme z výnosu.ze dne 30. června 1854 č. 3053 : ,,Vynesením vysokého c.k. zem. gubernia od 14, března 1828 č. 10,757 bylo povoleno, aby v osadě Sedlec byla založena exkurendní (přespolní) škola.“ To stalo se na žádost obcí Sedlece a Popůvek, které se dohodly, jakou službu exkuredentní učitel dostane. Od r. 1828 se tedy vyučovalo pro děti obou osad v Sedleci.

Roku 1847 požádaly obě osady u bývalého vrchnostenského úřadu o povolení samostatné školy a předložily při tom výkaz od 9. května 1847, podle kterého chtěli platit samostatnému učiteli roční službu 130 zl. 7,5 kr.stříbra.

Ale už v r. 1854 snažila se osada Popůvky odtrhnout od Sedlece, aby tamní děti zase chodily do Hartvíkovic a aby nemusela dávat exkuredentnímu učiteli náležející dávky. Žádal o to v březnu 1854 tehdejší radní v Popůvkách Jakub Petrák k podkrajskému úřadu. Ten však mu odepsal, že mohou sice sousedé děti své do Hartvíkovic posílat, avšak učiteli v Sedleci, že dávat musí to, k čemu se sami v r. 1828 zavázali. Ostatně, že úřad přesvědčí se, jak pilně budou asi děti své do Hartvíkovic posílat. Na konec pak radil jim, aby zbytečně dětí svých netrýznili a smluvili se raději s obcí Sedlec, jak by si samostatnou školu vymohli. Vynesením místodržitelským ze dne 13. srpna 1855 č. 20023 bylo povoleno zřízení samostatné školy pro obec Sedlec. Škola nacházela se v nynějším čísle 77, tedy v místě nevhodném, malém. Vchod k záchodům vedl učitelovou kuchyní.

R. 1879 bylo pro velký počet dětí zavedeno polodenní vyučování a r. 1887 škola byla rozšířena na dvojtřídní. Budova školní přestavěna byla v letech 1858 a 1889.

R. 1859 navštěvovalo školu 112 dětí, r. 1870 jen 74, r. 1890 to bylo 149 dětí a r. 1906 celkem 124 dětí. Učitel dostával v letech. 1859 - 1871 naturálie a vybíral od dětí školní plat, což činilo s užitkem polním a zahradním dohromady 210 zl.

 

Pamětní knihu založil r. 1883 učitel G. Hájek, školní knihovnu r. 1860 učitel J. Tomek, který na zdejší škole působil nejdéle ze všech učitelů a to 32 a půl roku.

 

V r. 1887 jednáno o rozšíření školy, ale plány nebyly schváleny pro nedostatečnou velikost místností. Dne 11. července 1889 započato s přístavbou školy dle nových plánů a rozpočet činil 3201 zl. 54 kr. Dne 19. srpna 1889 přistavěna ke škole kaplička nákladem 400 zl. Výnosem okresního školního rady v Třebíči ze dne 26. února 1890 č. 34 bylo povoleno otevřít 2. třídu při zdejší škole. Dne 10. března 1890 povoleno vyučování ženských ručních prací, ale teprve výnosem okres. škol. rady v Třebíči ze dne 29. června 1890 byla poslána učitelka žen. ruč. prací. Skutečně nastoupila teprve 1. Ledna 1891 za roční odměnu 120 zl.

Dosavadní budova nedostačovala a proto 20. března 1908 se sešla úřední komise na místě, kde stojí nová škola. Stanoviště schváleno Výnosem okresního hejtmanství v Třebíči ze dne 25. července 1908 č. 2579 a bylo místní školní radě dáno povolení ku stavbě trojtřídní obecné školy. Stavba byla zadána staviteli Viktoru Peškovi v Náměšti za 43 000 krejcarů. Roku 1909 započato se stavbou školy a na stavbě se pracovalo od 2. května do 12. června a pak od 19. září do 13. listopadu 1909. Dne 23. července 1910 byla provedena kolaudace nové školní budovy.

Výnosem zemské školní rady v Brně ze dne 7. srpna 1911 č. 20,700 povolena byla při dvoutřídní škole pobočka zatímní. Ta se pak od roku obnovovala, až výnosem.zem. škol. rady v Brně ze dne 29. prosince 1914 č. 38,599 rozšířena byla škola na trojtřídní. V  r. 1928 postavena byla z části hospodářského stavení školní kuchyně a v tomto roce oslaveno 100 let vyučování v obci.

Za dobu 100 let se vystřídalo mnoho učitelů a místních činitelů:

a) Správcové školy se starým vzděláváním: Jan Apetor, Jiří Nevoral, Aug. Růžička, J. Tomek.

b) Správcové školy s novým vzděláváním: Gustav Hájek 24 let, Jos.Kříž 9 let, Al.Štoudek 10 let a Jos.Mlejnek od r.1923.

c) Učitelé (30): Jos. Šindelář, Fr. Schildberger, Jos. Šandera, Rich. Mužík, Jos. Hošek, Lud. Sláma, Jos. Pavelec, Fr. Fučík, Fr. Kučera, Marie Střechová, Ot. Pouchlý, J. Koloušek, Lid. Čapková, Leop. Lauerman, Lad. Schneider, Zd. Jakubcová, Fr. Vrábel, Anna Šlapalová, Marie Kheilová, Fr. Pokorná, Růž. Vrbová, Boh. Jonáš, Lid. Křivá, Otto Sobotka, Jos. Kružík, Libuše Honzová, Jan Bouček, Marie Bočková, Jos. Pindryč, Václav Havlík.

  1. Učitelky žen. ruč. prací: Boh. Mohelská - Bláhová, Marie Chvátalová, Anežka Pelcová, Vlasta Brombošová.

  2. Jiní činitelé:

1) Předsedové míst. školní rady: Fr. Řezanina, Jan Bohuslav, Fr. Hadraba, Jan Krejčí, Jan Chadim, Jan Vidlák, Karel Lukáš, Rudolf Krejčí.

2) Starostové v Sedleci: Fr. Chadim, Jar. Kavalec, Jan Bohuslav, Jos. Martínek, Aug. Michálek, Jos. Dvořák, Rudolf Matoušek, Vít Chadim a F. Kostelecký.

3)Starostové v Popůvkách: od r. 1920 - Hadraba Michal, Jan Rous, Jindřich Sedlák

4)Přednostové okresní polit. správy v Třebíči: Schmidl, Póting, Jos. Schoch, Jos. Procházka, Jos. Novák, Alex. Menšík, Jos. Navrátil.

5)Okresní školní inspektoři: Reichert, Pokorný, Fr. Charvát, Fr.Batěk, Jos.Čech,

Fr. Martínek, Funtíček, Ferd. Bednář, Fr. Anderle, Jan Tiray, Karel Kutílek, Jos.Vacek, Arn. Dvořák, Stan. Melichar.

6)žactvo: nejmenší počet žactva byl r. 1873 - 89 žáků, největší r. 1892 - 157 žáků, nyní r. 1928 je 97 žáků.

 

Škola vznikla v r. 1828 v době robot. Tenkrát stodoly panské byly plné a veliké, rovněž tak i stodoly farské, zatím co stodoly selské byly maličké a poloprázdné, protože sedláci odváděli desátky vrchnosti církevní a světské. Že dnes stodoly selské jsou zrovna tak veliké jako ty panské a že stodoly farské z obcí, kde fary nebylo, vůbec zmizely, o to jedinečnou zásluhu má vzdělání, česká škola a český učitel, které lid vedly a vždy se zastaly. Tak tomu bylo vždy a nejlépe se to ukázalo ve světové válce, kdy v čelo národa se nepostavil žádný advokát, žádný kněz ani inženýr, nýbrž tři učitelé: Masaryk, Beneš a Štefánik. Jako tehdy, ani nyní nemá lid venkovský lepších přátel nad školu a českého republikánského učitele. Předkové občanů sedleckých a popůvských před 100 lety se postarali, aby se v místě vyučovalo, otcové nynějších hospodářů postavili novou školu, nynější činitelé vybudovali v r. 1928 školní kuchyni. Ukázali, že cení si vzdělání a chápou jeho význam.

 

Zápis z roku 1928: Nejvýznamější budovou, která je jistě právem chloubou obce, je trojtřídní obecná škola, postavená v r. 1910 nákladem 56,000 korun. Ve škole od r. 1923 dály se postupně opravy, které vyvrcholily v r. 1928 stavbou školní kuchyně z části hosp. stavení na školním dvoře. Stavbu provedl zednický mistr Fr. Vidlák ze Sedlece a stála 7298 Kč.

Na této budově mají největší zásluhu říd. uč. Josef Kříž, který za cenu ztráty popularity své se o budování přičinil, pak starosta Josef Martínek, rolník z č. 25 a Sedlák Fr., rolník z Popůvek č. 22, který byl předsedou místní školní rady. Uprostřed vesnice stojí ,,Stará škola“, z níž půl je prodáno a půl slouží za byt pro učitele. Na tuto druhou polovinu těsně přiléhá kaple se zvoničkou, postavená v r. 1889. Podle úředního sčítání lidu z 15. února 1921 měla obec 249 mužů a 223 žen, t.j. 472 obyvatelů. Z nich bylo 471 příslušníků československých a 1 cizinec. Římských katolíků napočteno 469 a evangelíci 3.

Dne 1. ledna 1921 nastoupil zde výpomocně správce školy Gustav Hájek, který zde dříve řadu let vyučoval a byl dán v Přibyslavicích na trvalý odpočinek. Správa školy mu byla svěřena proto, že po válce jevil se nedostatek zkušeného učitelstva. Správce školy Alois Štoudek byl přeložen na odpočinek v r. 1921 přímo z dovolené.

Dne 1. 7. 1923 předal výpomocný správce školy G. Hájek budovu školní s celým příslušenstvím novému správci školy Josefu Mlejnkovi, posledně správci školy v Chlístově u Okříšek. Dne 28. 10. 1923 byla ve škole pro občanstvo uspořádána oslava pětiletého výročí samostatnosti. Význam dne ve dvouhodinové přednášce osvětlil za napjaté pozornosti posluchačů ze Sedlece a Popůvek, správce školy J. Mlejnek.

Kronikář Mlejnek Josef narodil se 1. března 1890 v Telči na Moravě. Vystudoval zem. vyšší reálku v Telči, složil v roce 1908 maturitní zkoušku na státní vyšší reálce v Českých Budějovicích a r. 1909 zkoušku učitelské dospělosti na státním ústavu učitelském v Praze. Téhož roku byl ustanoven učitelem v Opatově, pak v Senoradech. Po zkoušce učit. způsobilosti na stát.ústavu učitelském v Brně v r. 1911, působil v Okříškách a v Trnavě. Světové války se zúčastnil od 1. srpna 1914 až do 31. března 1919, z toho dobu od 23. prosince 1914 do 23. dubna 1918 v ruském zajetí v Turkestánu a u Černého moře. V r. 1919 ustanoven byl def. správcem školy v Chlístově a r. 1922 definitívním řídícím učitelem v Sedleci, kde nastoupil dne 1. července 1923.

Styk občanstva se školou pěstuje se besídkami s rodiči. Učitelé posílají pozvání na besídku, učí za přítomnosti rodičů a promlouvají o prospěchu a chování dětí. Řídící učitel vždy při takové příležitosti dává rady a pokyny pro zdárnou výchovu a vyučování. Některé besídky jsou spojeny s výstavou žákovských prací. První besídka byla 7. 12. 1924 a od té doby jsou ročně pořádány 2 až 4 besídky. Zájem je veliký a účast značná.

Dne 1. a 2. února 1925 sehrálo žactvo zdejší školy pohádku ,,Krakonoš“a od té doby se hrají pravidelně ročně 1 až 2 kusy ročně. V občanstvu pro tyto hry jeví se neobyčejný zájem. Dne 7. března 1925 uspořádal pro občany Sedlece a Popůvek správce školy J. Mlejnek, u příležitosti 75. narozenin Presidenta Masaryka, přednášku ,,Masarykovo životní dílo“.

Dne 3. května 1925 konala se ve škole první a ustavující schůze nové místní školní rady za přítomnosti okr. škol. inspektora p. St. Melichara.V ní zasedají:

1)zástupci školy: Mlejnek Josef, správce školy, Chvátalová Marie, učitelka domácích nauk

2)zástupci Sedlece: Krejčí Rudolf, Pokorný Adolf, Petrák Karel

3)zástupce Popůvek: Všetečka Josef

Jejich náhradníci: Staněk Fr., Hošek Jan, Chládek Štěpán, Pýcha Václav.

Předsedou zvolen Krejčí Rudolf a místopředsedou Petrák Karel.

 

Ve dnech 21.- 29. června 1925 uspořádána byla v Třebíči okresní školní výstava, které se naše škola pracemi žákovskými zůčastnila. Na výstavu jelo s učiteli 56 dětí a navštívilo jí i mnoho občanů.

V r. 1926 velice se rozmohlo užívání radiových přijímačů. Tak lidstvo chce být spojeno stále s ostatním kulturním světem. První stanice měly 2 členové uč. sboru a kovář Pokorný. Obec Sedlec odkoupila od Popůvek třetinu jim náležející ze staré školy a v obytné části zřídila 1 byt pro učitele.

Pan president Masaryk navštívil 13. června 1928 za krásného slunného dne Náměšť a Třebíč.

Z naší obce šlo do Náměště 80 žáků a mnoho občanů.

Od května do října 1928 uspořádána byla v Brně celostátní výstava Soudobé kultury v Česko-slovensku. Kromě žactva ze zdejší obce navštívila výstavu dobrá třetina. V úředním listě okr. pol. správy v Třebíči za červenec-srpen 1928 č. 7.-8. byla z okres. školního výboru tato zpráva: ,,Okr. škol. výbor v Třebíči vyslovuje místní školní radě v Sedleci, zvláště jejímu předsedovi, panu Rudolfu Krejčímu, u příležitosti postavení školní kuchyně a přesné dodržení programu činnosti dík a uznání za péči o vnější stav obecné školy v Sedleci.

Koncem září a během října 1928 zavedeno bylo v naší obci, společně na jedné lince s Popůvkami, elektrické vedení.

 

Den 28. říjen 1928 byl pro naši obec dvojnásobně významným. Připadlo na tento den 10. výročí samostatnosti a 100. výročí začátku vyučování ve zdejší obci. Sehrání dětského divadla k tomu dni odpadlo, protože pro epidemii záškrtovou, která mezi dětmi zle řádila, byla škola celých 14 dní zavřená. Než přece učitelstvo postaralo se o pěkný průběh oslavy. Pořad oslav byl tento: Dne 27. října 1928 dopoledne vysázel správce školy Jos. Mlejnek za účasti všeho žactva a učitelského sboru na letní tělocvičně u školy 3 ořechy, aby tu byla kromě elektrizace a školní kuchyně třetí trvalá památka obou významných jubileí. Téhož dne večer účastnily se děti spolu s obyvatelstvem obou obcí večer v 8 hodin pietní vzpomínky na padlé u pomníku. Při tom okna školy byla ozářena četnými lampiony. Správce školy promluvil o těch, kteří krásných dnů osvobození se nedočkali. Pak přednesl báseň ,,Česká legie“ a žactvo zapělo ,,Kdo za pravdu hori“ a státní hymny.

V neděli odpoledne 28. října 1928 za účasti 120 dospělých osob kromě mládeže přednesla žákyně Josefa Horká báseň ,,Svátek Svobody“. Pak za řízení učitelky Bočkové a houslového doprovodu uč. Havlíka v pěkném reji 8 žaček bíle odděných předvedlo ,,hold panu presidentu Masarykovi“ u obrazu jeho, který ve vyzdobené třídě na vlajce krásně rostlými květinami dekorován, byl umístěn. Na to dvojice nejmenších (Požár Miloslav a Bohuslavová Ružena) slíbila presidentovi lásku a poslušnost pěkným veršovaným říkáním. Žactvo větší předvedlo výstup ,,Fronta“, ukázku ze světové války. Krejčová Božena přednesla báseň ,,Slováček“ a Sedláková Marie ,,Presidentu Masarykovi“. Pak následovala dvouhodinová promluva správce školy.

 

Podle zákona o obecních knihovnách byla zde r. 1922 zřízena obecní knihovna. Knihovníkem byl říd. učitel Gustav Hájek a členy knihovní komise: Chadim Vít, Matoušek Rudolf a Slavík František. Ministerstvo školství darovalo knihovně 15 knih a to byl základ knihovny. Tak jí přejal v r. 1923 druhý knihovník říd. učitel J. Mlejnek. Pravidelně obec dává do rozpočtu ročně 260 Kč a knihovna se doplňuje, takže v r. 1928 dosáhla 112 svazků.

Od 17. 2. do 28. 2. 1929 zastavilo ministerstvo školství vyučování na školách vůbec, ač už před tím někde zavřeli školy pro nedostatek otopu, slabou návštěvu přespolního žactva a nemoci. Z Popůvek denně přivážel a odvážel žactvo starosta obce Popůvek p. Jindřich Sedlák. Ačkoli u nás ve škole topilo se od 6 hodin ráno, ukazoval teploměr v 8 hod při začátku vyučování 4° C a v poledne 9-10° C, tedy teplotu naprosto nedostačující. Otop se spotřeboval o 3 měsíce dříve než jindy a již se nedalo sehnat uhlí, protože mráz znemožňoval dopravu železniční.

Od 4. 2. 1929 po dva měsíce vařila se denně pro 60 přespolních a chudých dětí na škole polívka. Na tuto akci dala Česká zemská péče o mládež v Brně 700 Kč. Místní školní rada zakoupila potřebné k tomu nádobí, vařilo se v kuchyni říd. učitele. Práci s pomocí 4 žákyň obstarala p. Mlejnková.

Dne 4. července ve 3.30 hod přihnala se vichřice, jaké vůbec není pamětníka. Za prudkého lijavce při průtrži mračen vyvracela silné lípy a stromy jako sirky nebo je ukroutila u kořene a odnesla daleko od místa, kde stály. Nebylo v obci jedné zdravé střechy. Na škole druhý den pracovali 3 pokrývači až do večera, protože střechou se svítilo a desítky křidlic ležely na zemi. Stejně tak bylo tomu i s okny. Za hrozného skučení větru lítali okenní tabule dolů.

Po dvě čtyřletá období byl předsedou školní rady v Sedleci p. Rudolf Krejčí. Dostalo se mu při složení funkce tohoto uznání:

V Třebíči , dne 22. srpna 1929

Panu Rudolfu Krejčímu, býv. předsedovi míst. škol. rady v Sedleci.

Okr. školní výbor uznal, že jste v uplynulém období místní škol. rady od r. 1925 do r. 1929 jako předseda věnoval škole příkladnou péči a všemi silami se snažil o rozkvět a zdokonalení školy ve Vaší obci. Uznávaje tuto snahu, píli a horlivost ve službě školní, okresní výbor vyslovuje Vám za vše dobré, co jste pro školu vykonal, srdečný dík a pochvalné uznání.

Podepsáni: A. Melichar- inspektor, Navrátil -předseda, členové: Bartejs, Juřina, Mlejnek, Svoboda, Dokulilová, Kokeš, Malý, Štulík, Horníček, Němec, Plott, Veselský.

 

V Hartvíkovicích stavěla se nová škola od 1. 7. - 10. 11. 1929. Školu po 18 měsíců spravoval zdejší říd. uč. Jos. Mlejnek. Od 1. 9. do 10. 11. 1929, než nová škola byla hotova, chodily děti hartvíkovické do naší školy v Sedleci a s našími se přes jeden den ve vyučování střídaly. Hartvikovičtí učitelé bydleli jako svobodní v naší kuchyni a chodili dětem naproti.

Na den 7. března 1930 připadly 80. narozeniny presidenta Masaryka. U nás průběh oslavy byl neobyčejně zdařilý. Dopoledne v 9 hodin poslouchalo žactvo rozhlas a pak proslovy třídních učitelů. V 11 hod sešlo se ve škole obecní zastupitelstvo, místní školní rada a učitelský sbor k slavnostní schůzi. Nejprve poslechli rozhlasem slavnostní schůzi Nár. shromáždění a pak starosta obce Chadim Vít zahájil schůzi slavnostním a vřelým proslovem. Na návrh starosty obce usneslo se obecní zastupitelstvo jednomyslně a bez debaty na tom, aby T. G. Masaryk byl jmenován čestným občanem obce. Protokol o schůzi byl sepsán a všemi přítomnými podepsán.

Z usnesení slavnostní schůze poslán byl kanceláři presidenta republiky expres rekomando tento přípis:

Obecní zastupitelstvo v Sedleci, Obecní zastupitelstvo v Popůvkách, Místní školní rada a správa školy v Sedleci. Okres Třebíč. Dne 7. března 1930.

Pane presidente,

nadepsaní činitelé obcí Sedlec a Popůvky (okres Třebíč) svolali slavnostní schůzi do školy v Sedleci dne 7. března 1930 k uctění Vaších osmdesátých narozenin a vzpomínají s pohnutím a vděčností hlubokou Vašeho díla. Přejí Vám, abyste ještě dlouho a dlouho řídil osudy našeho státu, drahé vlasti československé a slibují pracovati v duchu Vašich zásad pro dobro národa. S projevem hluboké úcty: Vít Chadim -starosta, Jindřich Sedlák- starosta, Rajmund Zahradníček- školní rada, Mlejnek Josef- správce školy.

Večer v 19 hodin byla slavnostní schůze všeho občanstva obou obcí ve škole. Třída byla krásně dekorovaná, vyzdobená květinami a tak nabitá, že nepojmula všech účastníků a mnozí museli státi na chodbě. Pořad byl tento: 1/ K tatíčkovi- dětská scéna, 2/ Píseň: Tatíčku starý náš, 3/ Báseň: 7. březen 1930, 4/ Cvičení žákyň se stuhami za doprovodu houslí a zpěvu, 5/ Srdíčka- cvičení žákyň 1. škol. roku, 6/ Báseň: Také s troškou, 7/ Naše pohádka- scéna sudiček k 7. 3. 1930, 8/ Proslov o životě presidenta- uč. Hadraba, 9/ Píseň: Teče voda, teče..., 10/ President Masaryk, jeho dílo, snahy a skvělý vzor -ř. uč. Mlejnek, 11/ Národní hymny.

Program byl bohatý a provedený, jeho zabralo plné 3 hodiny. Občanstvo sledovalo průběh se zájmem a s uspokojením v posvátné náladě se rozcházelo. Přednesené písně, básně, sbory, výstupy, tklivá slova lásky a bezmezné oddanosti, vykouzlily mnoho slz dojetí v očích přítomných. Veliké pozornosti se těšily oba proslovy.

V červnu 1930 z části staré školy bylo postaveno hasičské skladiště a převezena tam stříkačka, která až dosud byla na mlatě ve školní stodůlce. Druhá část staré školy byla prodána Jos. Gránovi z Popůvek za 50,000 Kč. Přestěhoval se do koupeného domku, postavil pec a ohlásil živnost pekařskou.

Dne 22. 10. 1931 zemřel v Náměšti ve věku 71 let říd. učitel v. v. Gustav Hájek, který na zdejší škole působil 23 let, naposled v r. 1923. Narodil se v Hrochově Týnci u Chrudimi, zkoušky složil na uč. ústavě v Hradci Králové a jako učitel působil prvně ve Vejvanovicích na Chrudimsku. Pak byl ustanoven říd. uč. v Sedleci. Pak odešel do Přibyslavic a na sklonku své učitelské kariery po 1. sv. válce, kdy byl nedostatek učitelů, vrátil se zase do Sedlece, odkud trvale odešel 30. 6. 1931 do Náměště na odpočinek. Měl pověst dobrého učitele a z úředních knih je vidět vzornou píli, péči a pořádek. Vychoval několik našich generací. Čest jeho památce! Byl pohřben v neděli 25. 10. 1931 na hřbitově v Náměšti.

Obecní váha a čistička obilí postavena byla u školy nákladem 32,000 Kč.

Dne 9. 3. 1932 zemřela Bohumila Bláhová, učitelka ruč. prací v.v. v  Sedleci. Byla první učitelkou a nastoupila zde službu 1. ledna 1891. Setrvala zde do 1. 9. 1921, kdy na vlastní žádost byla ustanovena v obvodu Studenec- Koněšín. Zemřela ve věku 62 let. Byla učitelkou pilnou a svědomitou a vychovala řadu hospodyň. Byla i vzorem dobré matky a vychovala 6 svých dítek. Čest její památce.

Říd. uč. Mlejnek zastává od r. 1927 funkci jednatele zemského Ustředního spolku jednot učitelských v zemi Moravskoslezké.

Jako poslední dvě léta začala 1. 12. 1932 na zdejší škole stravovací akce pro děti chudé a přespolní. Vařilo se pro 60 dětí a bude-li porozuměno pro akci ze strany občanstva, bude vařeno do 31. 3. 1933. Na tuto akci dostala škola od České zemské péče o mládež v Brně 700 Kč. Výzva správy školy, aby majitelé usedlostí přispěli naturáliemi, minula se skoro účinkem a bylo jen 6 čestných vyjímek, kteří prosby školy neoslyšeli a různé věci k vaření darovali.

Při scelování sport. klubu bylo škole vymezeno hřiště. Již třetí rok provádělo se měření a zkoumání půdy v katastru obce, aby pozemky byly sceleny.

Na rok 1934 sestaven byl tento rozpočet: vedení matriky- 100 Kč, čištění školy- 400, pojistné škol. budovy- 80, čištění komínů- 150, čištění záchodů a žump- 50, umývání- 450, bílení a malba- nic, opravy střechy po smršti- 700, nátěr oken a dveří- 1,200, nátěr tabulí- 150, přezkoušení bleskosvodu- 80, daně a přirážky- 60, školní hřiště- 50, otop- uhlí- 1,350, dovoz otopu a skládání- 180, dříví- 750, rovnání a štípání- 150, osvětlování- 60, učebné pomůcky- 150, potřeby ku psaní- 150, knihy pro chudé žáky- 100, potřeby pro ruční práce- 150, žákovská knihovna- 150, učitelská knihovna- 100, psací potřeby pro míst. škol.radu- 50, tiskopisy- 50, úřední listy a zákoníky- 50, poštovné- 50. Celkem 6960 Kč. Z toho obec Sedlec- 4550 Kč a Popůvky 2410 Kč. Podepsali noví členové míst. škol. rady: Všetečka, Matoušek, Petrák, Sedlák, Mlejnek.

V roce 1934 odstěhoval se dosavadní kronikář Jos. Mlejnek do Brna, kde byl na vlastní žádost ustanoven učitelem. Tak zůstala obec bez kronikáře a kronika bez záznamů. Teprve 1. 9. 1935, když nastoupil nově ustanovený říd. učitel Josef Malý, dosavadní správce jednotřídní obec. školy v Ocmanicích, rodák z blízkých Kralic, jmenovalo ho obec. zastupitelstvo ve své schůzi konané 15. 2. 1936 kronikářem. Tento ujav se od 1. 1. 1936 úřadu, vede kroniku obecní dále dle nejlepšího svého vědomí a svědomí. Komise letopisecká zůstala nezměněna. Členové její jsou následující: Jos. Malý, Jos. Bohuslav, Vít Chadim, Fr. Všetečka

Roku 1936 byl založen na popud kronikáře správní dorost, který zavezl louži před školou a upravil místo toto na parčík, v němž zasadil Masarykovu lípu, mimo to vysázeno kolem potoka ve žlebě přes 50 jasanů, dubů a buků a na stráně 300 agátů. Obecní třešňový sad ošetřen a vysázeno v něm 20 nových třešní, získaných synem kronikáře Břetislavem Malým.

Roku 1939 na jaře uschla v parčíku před školou lípa Svobody a byla místo ní zasazena smuteční vrba.

Roku 1942 řídícím učitelem a zároveň kronikářem je ustanoven učitel Oldřich Grepl.

Učitelé: B. Pokorná, Aug. Brabenec, Nahodilová, Kubová, Syrová. Učitelem náboženství pan farář Fr. Vyskočil.

24. 8. 1946 se přihnala odpoledne smršť od jihu. Trvala krátkou dobu a provázena byla krupobitím, pak nastal vydatný déšť. Natropil mnoho škod. Četné stromy byly vyvráceny, ovoce a hrušky ležely na zemi. Na škole nezůstala ušetřena střecha budovy a chlévů. Pomník před školou byl na zemi na několik kusů.

Roku 1950 místní A.V. za předsednictví Fr. Vydláka konal 10 schůzí. Vedoucí úloha připadla místní organizaci KSČ, jehož předsedou je Karel Palát. Schůze strany konány v hostinci ,,U Špínarů“. Na podzim byl hostinec zrušen a veškeré schůze odbývány v komunálním podniku. Místní skupina ČSM snažila se zapojit do budovatelské práce, ale členů je poměrně málo a mnozí členové odjíždějí za prací do měst. Předsedou místní skupiny je Miroslav Kačírek. O prázdninách byla ve zdejší škole opravena nákladem 56,000 Kč stolařem Eduardem Matouškem veškerá okna. V průčelí školy byla veškerá okna dvojitá- jen venkovní křídla vyměněna. Na chodbách školy a záchodech byla okna jednoduchá a nyní byla dána dvojitá a sice celá i s rámem. Tato okna byla již ve špatném stavu. Zde vyšel MNV škole plně vstříc a udělal vše, co bylo žádáno. Jeví se zde velký rozdíl v jednání, jaké bylo za dob dřívějších. Na školu byla věnována částka tak značná a i přes to pořízeny dále i nové ploty.

Obecní lidová knihovna čítala 280 knih. Počet čtenářů byl 20, výpůjček 256 knih. Naše národní škola navázala družbu s I. tř. stř. školy v Pustých Ulanech, okr. Senec na Slovensku. Bylo vyměněno několik dopisů, jak mezi učitely, tak i žáci si mezi sebou dopisovali.

I četné slavnosti jsme pořádali ve škole, kterou jsme vždy slavnostně vyzdobili obrazy, květinami a vlajkami. Na společném shromáždění vyslechli žáci četné projevy. Byly to: den čsl. armády dne 6. 10., oslava VŘSR dne 7. 11., dne 22. 11. to byly 54. narozeniny Kl. Gottwalda, dne 20. 12. oslava 71. narozenin J. V. Stalina . Oslavu 1. máje účastnili jsme se i se staršími dětmi. Žákovské divadlo jsme si nemohli sehráti, protože máme málo dětí ve vyšších ročnících a se žáky střední školy nemůžeme počítati.

Slavnostní bylo také na počátku roku zahájení 2. roku pětiletky. V obsáhlém projevu vysvětleno dětem přístupnou formou. Kurs ruského jazyka vedl uč. Jos. Chytka a učil 12 členů. Scházeli se v místnosti u Špínarů.

Roku 1951 na závěrečné zkoušky ze 4. tř. střední školy v Hartvíkovicích, kam chodí děti, je vyslán za MNV Antonín Ráčil, který je u MNV školským referentem.

Knihovna je umístěna v přízemní třídě školy v malé nevyhovující skříni. MNV slíbil pořídit novou třídílnou skříň.

Divadlo se letos nehrálo. Já Oldřich Grepl, který tuto kroniku píši, jsem vždy rád a ochotně veškeré div. hry nacvičoval. Letos nebylo možno nic nahráti, protože není pořádné jeviště. Staré jeviště, kdysi majetek spolku Omladina je majetkem rolníka Karla Petráka a on žádá za půjčení 500 Kč. Dále herci jsou buď zaměstnáni a pracují mimo obec na směny. Několikrát jsem vyhledával vhodnou hru, ale nebylo možno ji nacvičovat. Několikrát do roka zajel do naší obce Čsl. státní film, nebo přijeli promítnout celovečerní film ze Zastávky Spotřební družstvo Jednota. Také naše škola dostala půjčit od ONV zvukový promítací přístroj. Děti i občané mají o filmy zájem. Jen sál v hostinci je nevyhovující. Bývá málokdy v zimních měsících vytopen. Přednášky byly k narozeninám J. V. Stalina a Kl. Gottwalda (Tyto přednášky, kde účinkovaly vždy děti, byly velmi málo občany navštíveny). Dále přednášky k MDŽ, VŘSR a o zásobování. MNV uspořádal několik schůzí veřejných k různým účelům, jako rozpis dodávek, plán osiva, podpisy smluv a jiné. Je podivné, že někteří občané se nikdy nedostavili na řádnou oslavu pořádanou jak MNV nebo AV-NF, vyhýbají se veškerému dění, tomu co dnes má býti zájmem nás všech. Je to trapné, že i na takový svátek, jakým je 1. máj, jede poměrně málo občanů. Tento svátek je slaven všemi složkami společně v Náměšti. V listopadu byl na čl. schůzi KSČ přítomen referent ONV soudruh Ant. Šídlo z Mohelna. Na této schůzi byl ustaven jmenovaným soudruhem přípravný výbor JZD a sice Kazatel, Chadim.

V roce 1953 hned v prvním čtvrtletí stihla celý pokrokový svět těžká rána, kdy 5. března zemřel bojovník a neohrožený zastánce míru a veškerým pokrokovým lidem ctěn J. V. Stalin. Byla to neočekávaná a těžká rána pro všechny pracující celého světa. Poslána rezoluce sovětskému velvyslanectví do Prahy a na ÚV KSČ. Uspořádána tryzna a spojena s mezinárodním dnem žen. Slavnostně vyzdobený sál s obrazem zesnulého státníka. Kulturní vložku měli pionýři z národní školy. Referát paní Sýkorové, o zesnulém referoval Zdeněk Foral, učitel ze Sedlece. Účast 70 lidí. Dostavili se i mnozí občané, kteří na žádnou schůzi nikdy nepřišli. Dne 10. března byl vyslechnut přenos pohřbu zesnulého státníka. Poslech byl ve škole. Shromážděni všichni žáci a asi 20 občanů. Proslov měl A. Kazatel a O. Grepl.

Dne 14. 3. opět nečekaná rána, kdy rozhlas hlásil úmrtí presidenta rep. s. Kl. Gottwalda. V tento den, kdy náš národ ztratil nejlepšího syna, kdy každý poctivý Čech a Slovák věděl, koho jsme ztratili, že naše republika utrpěla nenahraditelnou ztrátu. V tento den 14. 3. sešli jsme se členové MO KSČ ve škole, kde jsme upravili třídu s obrazem zemřelého státníka.

Během roku promítl Čsl. st. film 4 celovečerní filmy a 1 Jednota ze Zastávky. Dvakrát měsíčně promítány ve škole úzké krátké filmy pro žáky. Přístroj zapůjčil ONV- odbor školství. S celovečerními filmy zajížděli učitelé i do Popůvek, kde byli dosud někteří občané-jeden dokonce 84 letý, který zvukový film dosud neviděl.

Na jaře roku 1954 bylo ustanoveno, aby pro náš okrsek konala se slavnost 1. máje v Harvíkovicích. Občanů ze Sedlece se zúčastnilo asi 40, školní mládež se svými učitely. Děti si sami zhotovili mávátka. Odpoledne byl letecký den. Byl proveden seskok padákem dvou členů Svazarmu z výše asi 700 m.

Dne 28. 11. konány volby do Nár. shromáždění. Agitační středisko i volební místnost byla zas v prázdné třídě v přízemí školní budovy. Vedoucím ag. střediska byl Fr. Vydlák a zástupcem O. Grepl.

V dalších letech zápisy o dění ve škole nebyly vedeny. Řídící učitel O. Grepl vždy shrnul dění v obci do několika vět.

Novou kronikářkou obce byla na konci roku 1966 zvolena paní Jaroslava Hošková .

Dne 28. ledna 1967 pořádán SRPŠ spolu s místní správou školy II. Rodičovský ples, ze začátku zatančili chlapci a děvčata Českou besedu. Dne 1. června uspořádali rodiče s učiteli oslavu k ,,Mezinárodnímu dni dětí“ a to tradiční dětský karneval. O dva týdny později pak sportovní hry mládeže. Tyto byly na hřišti, kde děti soutěžily téměř ve všech disciplínách, včetně závodů na pionýrech. Spokojeni byli diváci i soutěžící.

Musím podotknout, že lví podíl na tom má řídící učitel Josef Mejzlík, který dojíždí do naší obce učit děti po O. Greplovi, který šel do důchodu. Tento O.Grepl odmítá uvolnit školní byt, takže naše obec má potíže získat nějakého stálého učitele.J e to ke škodě nejen dětí, ale i celé obce. Nynější učitel Mejzlík je velmi obětavý, dojíždí do naší obce denně až z Tasova, vzdáleného asi 20 km, ač sám má být již také v důchodu. Škoda, že svojí působnost u nás již brzy skončí.

V roce 1968 o prázdninách bylo pokračováno v adaptaci školy. Po dlouhých potyčkách byl uvolněn školní byt. V něm bydlel bývalý učitel, který odešel do důchodu, již několik let neučí a bydlí u své dcery v Blansku. Tento byt se také opravuje. V celé škole byla vyměněna okna, zřízeny splachovací záchody, ve třídách jsou parkety. Zvenčí je nová fasáda. Celá škola má pěkný vzhled. Značná část občanů se podílela na této opravě svou prací. Též i vojáci hodně pomáhali. Hlavní část org. starostí připadá na MNV. Z velké části je škola opravena, jen některé dodělávky zbývají na příští rok.

Dne 16. března 1969 zemřel farář Fr. Vyskočil z Hartvíkovic. Zemřel ve věku 80 roků na srdeční mrtvici. Působil na zdejší farnosti víc než 30 roků. V dubnu nastoupil na faru nový farář Fr. Zouhar ve stáří 56 let.

V roce 1973 se Výbor národní fronty sestává z členů všech místních složek: Dokuli Josef-předseda NF- za rodičovské sdružení, Pokorný Milan- za KSČ, Koubek - lidovci, Krejčí- JZD, Chládek- pož. ochrana, Staněk- dohl. výbor Jednota, Všetečka- chovatelé, Hošek- SSM, Boučková- ČS žen,Hošková- ČSČK. Výbor má za úkol spolupracovat s MNV. Každý člen NF má přenášet požadavky a docílit, co největší spolupráce občanů s MNV.

V roce 1977 dochází ke zrušeni zákl. devítileté školy, a to pro nedostatek dětí. Byl dán návrh, aby 1.- 5. ročník dojížděl do Vícenic, vyšší do Náměště. Z bývalé školní budovy se udělá Mateřská školka pro obce Sedlec, Vícenice a Zňátky. Po několika rušných schůzích na to rodiče přistoupili. Děti dojíždí v 7.15 hod do Vícenic a vrací se v 11.45 hod zpět. Škola byla přebudována na Mateřskou školku. V přízemí zůstávají nižší ročníky, v poschodí je třída pro děti předškolního věku a druhá na odpočinek, zde jsou lehátka a po obědě se spí. Celá školka je hezky vybavena. V bývalém bytě pro učitele je kuchyň, kde se chystají a vaří dětem svačiny a obědy. Kuchařkou je Nedvědová Marie z Vícenic a pomocná síla Tomášová Milada ze Sedlece. Obě jsou členky JZD a též od něj financovány. Provoz školky je od 7:00 do 16:30. Děti z Vícenic a Zňátek jezdí autobusem. Dne 1. září zahájila školka provoz. Zapsáno je 45 dětí. Ředitelkou je paní Polášková z Náměště a učitelky M. Kazatelová z Vícenic a D. Dvořáková ze Sedlece, uklízečka F. Chládková ze Sedlece. Náklady na vybavení kuchyně a MŠ byly 55,000 Kč.

V půli roku byla předána knihovna p. Jaroslavě Hoškové. Dosavadní knihovník se odstěhoval. Pro letošek je naplánováno dát do pořádku knižní fond a začít půjčovat od 1. ledna 1978. Knihy jsou ve dvou uzamčených skříních na chodbě ve škole. Počet knih je 376

Dále se odstěhoval Dokulil Josef- říd. učitel.

V roce 1978 děti předškolního a školního věku ošetřuje dr. Hodáňová.

V roce 1981 pro nedostatek personálu, snižuje se počet dětí v MŠ a ruší se jedna třída. Je z ní utvořen sklad. Část se stává knihovnou, která byla před tím v chodbě, nevýhodou je, že je v poschodí a starší musí do schodů.

Na jaře r. 1984 byla přestěhována knihovna ze školy do místnosti občanského výboru.

Stav v roce 1988: Děti z naší obce dojíždí do školy ve Vícenicích a to první 4 ročníky, tarší pak dojíždí do Náměště. Jeden žák jezdí do Mohelna. Děti jezdí do školy autobusem, ráno v 7:15 a domů se mladší vrací v 11: 45 a starší ve 14:00 hod. Letos dojíždí do Vícenic 8 dětí a do Náměště 16 dětí. Všechny děti mají možnost školního stravování. Děti co chodí do Vícenic se mohou stravovat v Sedleci v mateřské školce. Do školky dochází 7 dětí ze Sedlece a další z Vícenic a ze Zňátek. Přijíždí ráno v 7:00 a domů odjíždí v 15:30 autobusem. Kuchařkou ve školce je paní Slávka Vostalová- dobře vaří přesnídávky, obědy a svačiny. Dále je ve školce herna vybavená hračkami a místnost sloužící jako ložnice, kde děti po obědě spí. Sociální vybavení též odpovídá součastným požadavkům. V pravidelných časech dojíždí za dětmi dětská lékařka a provádí prohlídky a očkování dětí. Totéž koná i zubní lékař. Školka je i pod hygienickou kontrolou. Když je hezky a vzduch není zamořen spalinami z letadel z blízkého letiště, chodí děti na procházky, nebo si hrají na zahradě naproti školce, k tomu účelu zařízené. Ředitelka Vlčková Zdena a učitelka Sobotková mají nad dětmi stálý dozor. O úklid se stará Chládková Františka. Topení obstarává její manžel Alois Chládek.

K 1. 10. 1988 se stává ředitelkou Jiřina Sobotková, na místo učitelky nastupuje Bedřiška Hradilová.

V roce 1997 v mateřské školce provedena výměna oken za plastová protihluková. Obnovena fasáda na budově a vnitřní opravy schodiště, záchodů, výměna všech dveří, úprava podlah. Práce zadána firmě STAZEPO. Náklady 1,840,000 Kč a platba od ministerstva obrany 1,600,000 Kč, zbytek doplatila obec.

V roce 1999 je do školky zaveden zemní plyn, jsou pořízeny nové plynové kotle pro vytápění budovy a ohřev teplé vody.

K 1. lednu roku 2000 ukončila svoji činnost kronikářky paní Jaroslava Hošková. Zapisovala svědomitě dění v obci plných 34 roků. Novým kronikářem Miroslav Dvořák.

Dne 1. února 2001 večer uspořádán zájezd do hvězdárny v Třebíči a jel plný autobus dětí a dospělých.

Dne 25. února 2001 odpoledne v KD se koná divadelní představení pro děti- soubor Plamínek a hra s názvem Tajuplný ostrov, přišlo 25 dětí a 5 dospělých, celkem se líbilo.

Dne 4. dubna 2001 je zastupitelstvem obce schválen prodej části pozemku u školky p. Pačískovi.

 

Porodnost v obci a vůbec v celé republice je velice špatná. Za rok 2001 se narodilo v ČR 90 715 dětí, což je o 17 000 méně než v roce 1991 a za celý rok 2002 se v naší obci nenarodilo žádné dítě.

Dne 26. září 2002 vystoupila v KD kouzelnická skupina ,,ŠAMANY“ se svojí estrádou pro děti. Těch přišlo shlédnout vydařené představení celkem 40 a s nimi i 25 dospělých. Při vystoupení hojně využívali místních občanů a tak bylo o zábavu postaráno.

Dne 9. září 2004 pořádá školka výlet do ZOO v Jihlavě.

V roce 2005 během prázdnin byly provedeny stavební úpravy prostor kuchyně a jídelny tak, aby splňovaly nové hygienické předpisy. Úpravy prováděla firma IMOS, náklady na úpravy a doplnění zařízení kuchyně činily 400 000 Kč.

V současnosti navštěvuje školku 20 dětí, ředitelkou je stále Jiřina Sobotková, učitelkou na částečný úvazek je Martina Petráková, kuchařkou Slávka Vostalová, uklizečkou Ladislava Chládková.

Každoročně jsou pořádány besídky pro rodiče, na kterých vystupují děti s různými písničkami, básničkami a podobně.

K 1. 9. 2009 byly v budově školky vyčleněny prostory pro školní družinu, které je zřízena pod Základní školou ve Vícenicích. Dohled má Martina Petráková. Družinu navštěvují děti ze Sedlece a Vícenic, které po skončení výuky ve Vícenicích přijedou poledním autobusem, poobědvají a setrvají v družině do 16.30 hod.

V letošním roce o prázdninách proběhne v celé budově školy výměna trubek a otopných těles. Z důvodu havarijního stavu se také ve stejném termínu uskuteční výměna elektrické instalace v kuchyni a jídelně.

 

 

 

 

.